Una vida llena de trampas-Život plných nástrah-novinka!!
Kapitola 1
V oblasti Španělska-Madridu se narodil kluk jménem Fernando. Byl velice nadaný na fotbal a basketbal. Měl mámu i tátu, ovšem po sedmi letech od narození mu umřel táta (přejelo ho auto), teď mu je 14 let a žije doma v Madridu s mámou Clarou a se svým o několik let mladším bratrem Josém.
Dnes jsem jako obvykle vstával opět v 8:30. Byly letní prázdniny, blížilo se ke ¼ prázdnin a já jsem pořád nebyl u moře. V moři jsem se naposledy vykoupal před 4 týdny a už mi to zase chybí. V Madridu se toho moc dělat nedá. I když tu jsou kina, obchodní domy a různé zábavné útvary a akce, po několika letech si na to zvyknete a chtěli byste objevit něco nového. My jsme docela v balíku, tím mám na mysli, že máme hodně peněz. Takže si můžeme dovolit lepší zájezdy než obyčejní lidé, ale na výběr také moc nemáme. Máma mi slíbila zájezd do Řecka a do České republiky. V Česku jsou prý nádherné památky. To ovšem v Řecku také, ale je tam i moře. Zase by se také nedalo říci, že bych se tady úplně nudil. Hraju fotbal za juniorský tým Realu Madrid. A musím se pochválit, docela mi to jde. A co se týče basketbalu, ten nehraju sportovně, ale jen tak. Třeba o víkendu nemám trénink tak si vezmu míč a jdu si zaházet na školní hřiště. Některé kluby si myslí, že jsem dokonce tak talentovaný, že by mě chtěli. Mluvím tady třeba o juniorském týmu Chelsea nebo Manchesteru City či United. Jenže moje máma si nepřeje, abychom se někam stěhovali, navíc to ani nemůžu, protože mi je čtrnáct. A patnáct mi jen tak taky nebude, protože jsem měl narozeniny před pár týdny. Za pár dnů nám máma oznámila šťastnou zprávu. Pojedeme na první zájezd a to do Česka. Česko znám jen díky fotbalu, protože by mě tam také chtěli. Lákala mě třeba pražská Sparta či Slavie. Ale já si myslím z pohledu Realu Madrid, že to jsou trochu outsideři. Do dvou týdenního zájezdu zbývalo jen pár dnů. Nemohli jsme se s bratrem dočkat, už jsem s nim dokonce počítal dny do odjezdu, abych mu udělal radost.
Jeden večer byla bouřka. Máma a José byly doma. Bylo 23:30. José spal, máma u televize už usínala a najednou zazvonil zvonek. Šla otevřít a ve dveřích stáli dva muži v černém plášti. „Dobrý večer, přejete si?“ zeptala se máma. „Dobrý večer, policie. Domníváme se, že máte za syna Fernanda Castelana , kterému je 14 let a bydlí na této adrese?“ „ Ano. A co je s ním?“ zeptala se. „ Je mi to líto, ale je mrtvý!‘‘ oznámil smutně policista. Máma se zhroutila a policista okamžitě zavolal záchranku. Poté, v nemocnici se mámy zeptal jaké mobilní číslo má naše babička. Naše babička žila jen pár kilometrů od našeho domu. Policista jí zavolal a po pěti minutovém vykládání o tom co se stalo jí v podstatě nakázal aby šla pohlídat Josého. Když se babičce podařilo uspat Josého, vydala se okamžitě do nemocnice za dcerou, aby zjistila co se děje. Půl hodiny strávila v nemocnici a potom šla zpátky domů. José ještě pořád spal a babička si luštila křížovku. Mezitím se v lese na kraji Madridu našel neznámý chlapec bez oblečení a bez všeho. Když ho našla jedna starší paní, vzala ho k sobě domů a dala mu oblečení. Poté se ho zeptala, jak se jmenuje. „Fernando“ odpověděl chlapec. Žena najednou poznala, kdo to je. Když Fernando chodil, na trénink vídala ho několikrát, když šla do centra nakoupit. V té chvíli zavolala policii. „Dobrý den poručíku Francisco, mám tady chlapce, který tvrdí, že se jmenuje Fernando Castelan.“ „ No to ovšem není možné, Fernando Castelan je zde v pitevně.“ „ Poručíku, poručíku!“ ozval se z dálky v telefonu hlas. „ Ten chlapec není Fernando Castelan. To je zřejmě asi jeho dvojče, protože jsem u něj v kalhotech našel peněženku a tam je jeho fotka, která vypadá úplně stejně jako Fernandova, až na to, že ten kluk se jmenuje Franco Fernos.“ hlas utichl a poručík se zeptal té paní: „Prosím Vás, kde bydlíte?“ Za deset minut už tam byla policie, bylo to na kraji Madridu u silnice v ulici Paseo de los Castan͂os. Policista zaklepal na dveře. „Dobré odpoledne paní, jsem zde pro toho kluka.“ „Ale jistě, pojďte dál mladý muži.“ Policista vešel dovnitř a všiml si chlapce, který měl mokré oči.“ „Tamhle sedí na sedačce a asi půl hodiny tady na místě brečel.“ „Asi nějaké trauma, to se stává.“ „Vůbec kolik je mu let?“ zeptala se. „14“vyznělo z policistových úst. „Markote!Tolik?No aspoň už si ho odvedete.“ řekla ta dáma. „Nebojte se, zavolám jeho matce a předám zpět do teplého milujícího domova.“ Když vyšli ven tak chlapec řekl: „Já chci domů.“ a otočil se k městu.“ „Neboj, za chvíli tam budeme, jenom si musíš nastoupit do tohohle auta. Jinak se domů nedostaneš. To už Ti snad nemusím vysvětlovat. Nejsi snad malý kluk, ne?“ „Už vyjedeme?“ zeptal se ustrašeně chlapec potom, co nastoupil do auta. „Neboj, už startuju.“ odpověděl policista. Policistu už přestávalo bavit jak se ho Fernando pořád jako pěti letý kluk ptá, jestli už tam budou. Po půl hodině cesty dorazili do Calle de la Bolsa. „Tak už jsme tady.“ řekl policista nadšeně. „To ale není můj domov.“ řekl chlapec už obvyklým tónem. „Já vím, to je policejní stanice. Sem tě dáme a na chvíli pohlídáme, než si pro tebe přijde mamka.“ Policista vystoupil z auta, chlapec vystoupil a následoval ho. Vešel do policejní stanice, kde zrovna nějaká žena řvala na policejního ředitele. „Vy jste úplně neschopní. Nedokážete najít dítě, i když víte kde je!“ křičela. „Madam uklidněte se…“ Policista si všiml, kdo stojí za ní a prohlásil. „Možná by jste se měla podívat za sebe.“ „Co? Proč jako?“ zeptala se nedůvěřivě matka. „Protože už asi víme, kde je váš Fernando.“ „No a kde?“zeptala se s trochou nadějí.“ „Nevím, jestli je to on. Ale nějaký kluk stojí za vámi.“ Máma se otočila a začala radostí křičet. „Ferne, Feríčku, můj klučino, moje zlatíčko, moje…“ nemohla se nabažit matka.“ „Děkuji vám moc za nalezení mého kluka. Děkuji vám moc, poručíku.“ řekla matka a odešla s Fernandem domů.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj,u mě na blogu je bleskovka,tak se prosím zapoj =) http://rls-cool.blog.cz/1011/bleskovka-c-2#komentare
Saskie
(Saskie, 4. 11. 2010 20:27)celkem pěkné,ale snad se kámoš neurazí: přišlo mi to hodně stručné,dějem uspěchané(vím o čem mluvím,sama píšu,ikdyž se nedá říct že by to bylo něco obzvlášť extra) a vlastně jsem ten konec tak trochu nepochopila =) ale jinak je to dobrý =D
Re: Saskie
(Waka-chan, 5. 11. 2010 9:38)Njn to mi taky přišlo, ale naštěstí to bude na pokračování, takže se to třeba trochu osvětlí.Druhá kapitola by měla bejt už každou chvilku hotová;P
Vyborne precteni
(Michal Kopecký, 4. 11. 2010 19:30)Vyborne precteni opravdu se mi to libilo.Vyborny pribeh.
Saskie
(www.rls-cool.blog.cz, 8. 11. 2010 16:24)