Manabe Narumi-(ne)obyčejný život obyčejné dívky ze střední 3
Den mi utekl jako voda a dnes už odcházíme do nového domu.Matka si chtěla vzít pár věcí s sebou a tak se budeme muset táhnout s nějakýma těma taškama,ale to mi vlastně nevadí.Protože poprvé,po dlouhé době,jsem brzy ráno vstala a uviděla,jak matka v kuchyni vaří vajíčka.Přirozeně u sebe měla plechovku piva,ale opitá nebyla a to bylo to hlavní.A navíc,pivo jsem pila i já,takže to bych jí nemohla vyčítat.
"Ahoj Manabe."pozdravila mě,"Dáš si vajíčka?"Otočila na mě pánev s vajíčky.Musím přiznat,že nevypadala vůbec špatně a tak jsem zasedla a pokývala hlavou a usmála se.Je to už docela dlouho,co jsem se na mámu takhle usmívala.
Potěšeně se usmála a otočila se,aby mi a sobě nandala.
Povídali jsme si o tom nové domě-jaké to asi bude a tak.A najednou od matky přišla nečekaná rána.
Narovnala se na židli a ruce položila na stůl.
"Víš,Manabe,jsem ti vážně moc vděčná,co jsi pro mě za tu dobu dělala a vím,jak těžké to pro tebe muselo být.Strašně se ti za to všechno omlouvám.A chci ti říct,že ode dneška se všechno změní;Už si hledám práci-"Důkaz ležel přímo na stole-byly tam samé inzeráty pro práci-"a přestávám s pitím."řekla rezolutně."Vím,že to nebude lehké,ale jsem na to připravená.A možná,"podívala se na mě,"že bys mi s tím i mohla pomoci."
"Pomoct?A jak?"zajímala jsem se.Byla jsem víc,než jen ochotná mámě jakkoliv pomoci přestat pít.
"No myslela jsem,že třeba,kdybych se někdy neudržela,nebo tak,že bys na mě dohlídla.Třeba,kontrolovala,jestli doma nejsou nějaké láhve,nebo tak."
"Dobře,to beru,mami."Znova jsem se na mámu usmála.Bylo to sice trochu zvláštní,že mě moje matka prosila,abych dávala pozor,jestli ona po domě neschovává nějaký flašky s alkoholem,ale budiž.
Pak jsme uklidily talíře a připravily se k odchodu.Naposledy jsme spolu prošli náš starý dům a pak vyšly ven a já zavřela dveře a se zamknutím tam nechala i náš starý život.
Nový dům se mámě moc líbil.Říkala,že hned,jak se zabydlíme,vyrazí upravovat zahradu.Pokoj si vybrala Vedle koupelny,čili od mého byla šikmo naproti.
Vybalily jsme těch pár drobností,které jsme s sebou měly a pak matka odešla,koupit si nějaké to náčiní na zahradu a smluvily jsme se,aby koupila semínka růže a malý stromek sakury.
Já si šla vybalit oblečení.Skříň v mém pokoji byla velká a krásně vyřezávaná.Otevřela jsem její dveře a tak trochu jsem čekala,že uvnitř najdu oblečení,ale nic tam nebylo.No...I když,když jsem si všechno vybalila,všimla jsem si dole,až úplně vzadu v koutě,něčeho podivného.Sáhla jsem tam a vytáhla to;Byly to starodávné šaty s (kdysy)tmavě fialovým živůtkem a šedou,dlouhou sukní.
Páni!pomyslela jsem si.To je zvláštní.Co tady dělají takové šaty?Vždyť ten dům není ani tak starý.
Dala jsem si je před sebe a přešla k velkému zrcadlu u okna.Bylo tak velké,že jsem se v něm viděla úplně celá.
Líbily se mi.A zdálo se,že by mi mohly být.Složila jsem je na postel a rozhodla se,že je ještě dnes vezmu do čistírny.
Náhle jsem koutkem oka zahlédla něco jako lidskou postavu,v koutě u skříně.Bleskově jsem se otočila,ale nikdo tam nestál.Přeběhl mi mráz po zádech.Nikdo tu není.uklidňovala jsem se,ale přes to jsem se nemohla zbavit pocitu,že mě někdo sleduje.Bylo to hrozně nepříjemné.Snažila jsem si toho nevšímat a dovybalila jsem si rychle věci.Pak jsem si vzala hadřík a saponát a začala čistit nábytek.Člověk by nikdy neřekl,kolik prachu tam bylo.
Skončila jsem s mohutným stolem u okna a teď jdu na noční stolek.Pořád mám strašně nepříjemný pocit,že tu se mnou ještě někdo,nebo něco je.Nemůžu to vydržet.Ticho,které mi před tím přišlo uklidňující,teď vypadalo mrtvé a stašidelné.A už ne tak úplně tiché.Přijde mi,že slyším šustot látky,ale ne té na mě-nějaké cizí.Jako by tu se mnou vážně někdo byl.Rychle dojdu(no spíš tam přímo běžím) k magneťáku a pouštím CD přehrávač-ještě že jsem nevyndavala CDčko-na plný pecky.Když dům naplní zvuky elektrické kitary,konečně se uklidňuji a pokračuji v uklízení.Pocit neustupuje,ale když už tu není tak tíživé ticho,není to tak k nevydržení,jako před tím.Brzy jsem v pokoji hotová,tak jdu uklidit i do ostatních pokojů.Nejdřív do koupelny,pak do mámina pokoje a pak do pokoje prázdného.V tom posledním pokoji je to hrozně zvláštní.Běhá mi tu velmi silně mráz po zádech.Je to dětský pokoj.Nevím,jestli to tu tak je od doby toho...nebo jestli to tu tak zařídil předchozí majitel,ale pan Nobu neříkal nic o dětech.
Je tu plno polic a na nich samé panenky.Hlavně porcelánové a taky je tu hodně plyšáků a malá postýlka a toaletka s hřebýnkem a voňavčičkou.Voněla hodně sladce,asi po jahodách,nebo malinách.Nebo po oboum dohromady.Ve skříňce je plno malých dívčích šatiček a botiček přesně ladících k jedněm určitým šatičkám.
Na nočním stolku je obrázek malé holčičky s maminkou a tatínkem.Je to nakreslené patelkami a uloželé v krásně zdobeném rámu.Holčička má na tváři malý flíček.Podívám jsem se blíž a s hrůzou zjišťuji,že to je zaschlá krev.Najednou mi přijde,že někdo stojí těsně mě za zády a tak se otočím.Je to sice jen jediná vteřina,ale úplně to stačí na to,abych si ten obraz vryla do paměti.A taky aby mě pořádně vyděsil.
Jak jsem se otočila,přísahám bohu,že jsem přímo za sebou zahlédla dvě černé oči.Byly hodně vysoko,ale přesto jsem je viděla naprosto dokonale.
Je mi jasné,že dnes v noci rozhodně neusnu.
Rychle se rozeběhnu pryč z pokoje a prudce za sebou zavřu dveře.Mám dojem,že se mi snad rozskočí srdce.
Dobře,do toho pokoje už v životě nevkročím.rozhodnu se.
"Manabe,jsem doma!"uslyším mámu.Radostně seběhnu domů a jdu jí pomoct s taškami.
"Našla jsem tam ještě Irisy a ta paní,co tam pracovala byla tak hodná,že mi dala ještě jednu sakuru zadarmo,prý do obouch koutů zahrady.Tady jsou ty růže."vytáhla z tašky několik balíčků semínek,"Říkala jsem si,že bysme je mohly dát dopředu i dozadu.Proč ti tu ta hudba hraje tak nahlas?"
"A co,kdyby jsme jich pár nechaly obrůst ten starej plot?"navrhuji a máminu poslední otázku ignoruji.
"To je dobrý nápad.Aspoň by nebylo vidět,jak je rezavý."Koukla z okna na zahradu.Já se zase podívala na hodinky;11:28.
"A co,kdybysme se na to jukly už teď?Je ještě brzo,tak bysme mohli aspoň vytrhat ten plevel."
Máma se na mě udiveně podívá.
"Ty chceš jít pracovat na zahradu?"ptá se nevěřícně.
"Jo."řeknu prostě a už se kolem ní protahuji ke dveřím a jimi ven.
"Vezmi,prosím,pár rýčů."otočím se ještě k ní na cestičce a pohled mi náhodou padne nahoru do oken do toho prázdného pokoje.Zdá se mi to,nebo za záclonami opravdu stojí nějaká postava?Radši to ani nechci řešit a tak se otočím a jdu vytrhávat tu spletitou změď šlahounů a listů.
Za pár vteřin se ke mně přidává i máma.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak jo,konečně jsem se odhodlala a koukla se ti na ten web.pěkný!XDA ta povídka je dobrá.co jiného bysme od tebe mohli čekat,než nějakou tu duchařinku viď;Djo mimochodem ta knížka je u mě,zjistila jsem že se mi válela zašouoplá pod postelí.tak si jí nějak přiď vyzvednout.:)))
Saskie
(Saskie, 6. 8. 2010 15:02)Důchové a démoni jsou všude - to jest má slavná věta XD super díl
jů
(Mariiiik, 6. 8. 2010 16:34)